Foglarovo údolí

Maketa skautského tábora na tábořišti ve Sluneční zátoce, kterou v roce 2020 připravila pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Značku Med z Foglarova údolí používá pro své výrobky včelař Jiří Koudela z Ledče nad Sázavou.

Jako Foglarovo údolí bývá označována část údolí řeky Sázavy přibližně od železniční zastávky Vilémovice po město Ledeč nad Sázavou. Název vycází ze skutečnosti, že na tábořišti v meandru řeky, zvaném poeticky Sluneční zátoka tábořil v létech až se svým skautským oddílem Pražská dvojka spisovatel Jaroslav Foglar.

Historie

Ve své autobiografické knize Život v poklusu vzpomíná Jaroslav Foglar na okamžik v létě roku 1925, kdy skrze dnešní Foglarovo údolí poprvé zabloudil podél Sázavy na pozdější tábořiště pojmenované Sluneční zátoka:

V předvečer dne, kdy Pětatřicítka měla odjet do Prahy, protože její táboření už skončilo, vzal mne Láďa Rački ještě dále proti proudu řeky. Kráčeli jsme lesní pobřežní stezkou, zabráni do rozhovoru o různých povahách našich chlapců, až jsme došli na krásnou velikou louku v další zátočině, mnohem větší a otevřenější, než byla mýtina u řeky, a také mnohem krásnější teď v zapadajícím žlutém slunci. A Láďa mi řekl: „Podívej se, na téhle louce bych chtěl jednou postavit veliký, krásný tábor. Ale nájem za louku je pro náš oddíl příliš drahý! Snad ale kdybychom udělali takový tábor společně, vaše Čtyřiatřicítka a my, tak by to možná bylo proveitelné! Přemýšlej o tom!“ O té historické chvíli! Byla to sluneční zátoka, kterou mi tady Láďa ukazoval a o které snil své plány společného tábora! Teď tady jsem ji viděl poprvé ve svém životě! Stanul jsem poprvé na místě, které se o několik let později mělo stát hluboce významné pro mě a pro celé generace hochů. Zde jednou po létech měl jsem vést - to už rukou opevnou a značně zkušenější - veliké tábory vlastní, ne zděděné a ne s jiným oddílem dohromady podnikané. Ale ovšem tehdy, když jsem tu stál v zapadajícím slunci vedle svého nového přítele jako táborník-začátečník, to jsem ještě nevěděl, že se dívám na „Sluneční zátoku“! Ten název jsem tomuto kouzelnému místu dal až o šest let pozděj! A také jsem netušil, co pro mne to místo i ten celý kraj zde budou jednou znamenat - a co všechno zde prožiji. A nevěřil bych, kdyby mi byl tehdy někdo řekl, že se sem budu vracet s malými přestávkami po dvacet let, pořád a pořád znovu!

Přestože Jaroslav Foglar tábořil na břehu Sázavy pouze do roku 1945, název Sluneční zátoka se pro místo vžil natolik, že je pro tábořiště a později postavené rekreační středisko používán dodnes. Naproti tomu termín Foglarovo údolí se vžil do povědomí až v 10. létech 21. století, v souvislosti s každoročním setkáním příznivců spisovatelova díla v červnu u jeho památníku ve Sluneční zátoce (odhalen 1997), otevřením ulice Jaroslava Foglara v Ledči nad Sázavou a obecně rostoucí popularitou a uznáním Foglarova díla, coby důležité součásti českého literárního dědictví.

Popis